Šestnáctiletá šampionka bruslila i jako Marilyn Monroe pro legendárního Jagudina

Nečekaná mistryně republiky v krasobruslení se chystá na nadcházející evropský šampionát ve Finsku. Barbora Vránková, šestnáctiletá dívka z Hodonína, má za sebou už nyní pestrou kariéru: tři roky svoje dovednosti pilovala v Rusku, odkud odešla až po začátku války na Ukrajině. Nyní žije a trénuje v Itálii.

 

Coby šestnáctiletá juniorka sesadila Barbora Vránková na konci minulého roku dlouholetou vládkyni českého krasobruslení Elišku Březinovou a kromě domácího zlata si vybojovala nominaci na lednové mistrovství Evropy ve Finsku.

„Na svých prvních důležitých seniorských závodech jsem takový úspěch nečekala. Jela jsem to zkusit, zažít atmosféru. Povedlo se to, pojedu na Evropu a určitě už mi dochází, že jsem náš šampionát vyhrála,“ vypráví zlatá teenagerka.

 

Váš tatínek prozradil, že od zisku titulu se na cestu do Finska tvrdě připravujete. Trénovala jste i na Štědrý den a na Silvestra?
Když jsem pobývala v Rusku, kde se Štědrý den neslaví, tak jsem o Vánocích trénovala běžně, a dokonce jsem dvakrát během nich jela i závody. Tento rok jsem ale měla volno, dokonce čtyři dny. Na Silvestra byl volný víkend, který jsme strávili v Hodoníně, a hned pak jsme spěchali za přípravou zpátky do Itálie.

 

Jak často se vám poštěstí zabruslit si v Hodoníně?

Před republikou jsem tam byla týden, po závodech jezdívám na dva až tři dny domů, takže trénovat tam umím. Není to tak ojedinělá věc. Z Moskvy jsme se domů nevraceli tak často, to bylo daleko, ale z Itálie je to častější.

 

Co byste řekla o celé své životní kapitole s názvem Rusko?

Rozhodně na ni vzpomínám jenom v dobrém, byl to pro mě důležitý krok. Naučili mě hrozně moc věcí od způsobu tréninku po základy trojitých skoků. Když jsem tam šla, skákala jsem pouze dvojáky, tedy dvě otočky ve vzduchu, v Rusku jsem přidala třetí.

 

Je těžké přidat k dvěma otočkám ještě jednu další?

Vyžaduje to rychlejší nájezd, to znamená nabrat větší rychlost a výšku. Hodně se to trénuje na suchu, protože tam padání tolik nebolí. Je to většinou nadlouho, musíte mít naskákané „dvojáky“ a snažit se dostat výš.

 

Dá se říct, že se do vás propsala ruská krasobruslařská škola, tedy že bruslíte jako Ruska?

Jejich škola je nejlepší, takže můj cíl byl přiblížit se k tomu, jak bruslí oni. Mám se pořád co učit, ale technika je skutečně podobná té ruské.

 

Češi díky hokeji znají komplex v Lužnikách. Tam jste si také zabruslila?

Zavála mě tam náhoda hned během mého prvního roku v Moskvě. Můj trenér mě vyslal do projektu Kupředu, děti, což byla show pro ruskou televizi. Musela jsem dělat rozhovory v ruštině, kterou jsem ještě pořádně neuměla, a prošla jsem dvěma vystoupeními. První jsem měla připravené, to byl takový casting, ze kterého porota vybírala postupující. Ve druhém kole už nám dali úkoly, role.

 

Jakou jste měla vy?

Představovala jsem Marilyn Monroe, dostala jsem i kostým. Videa jsou k dohledání na internetu, vypadá to hodně zajímavě. (úsměv) Měla jsem možnost natáčet pořad s největšími legendami krasobruslení; moderátorem byl Alexej Jagudin, v porotě zasedla Taťjana Tarasovová, já jsem byla v týmu Maxima Trankova. To jsou všechno obrovská jména. Po tomto druhém kole jsem vypadla, a to jako jediná soutěžící, která nebyla z Ruska.

 

Navštěvovala jste v Moskvě i taneční a baletní lekce?

Samozřejmě, to k tomu patří. Přípravu, choreografii a někdy i protahování jsme měli v rámci rozpisu na jednom stadionu, trénovali jsme v komplexu CSKA. Trénovali jsme na ledě i na suchu. Choreografie obnáší balet i tanec, pomáhá to k projevu na ledě.

 

Dostala jste se i na slavný ruský balet ve Velkém divadle?

Bohužel ne. Chtěli jsme, ale dostali jsme se jen na muzikál Hrabě Monte Christo. To ale nebyl Bolšoj teátr. Během pandemie jsme dlouho nikam nechodili a pak už se to nestihlo. Zato jsme byli v ruském cirkusu, což byl taky zážitek.

 

Co vás vlastně do Ruska zaválo?

Na jednom soustředění v Itálii mě viděli ruští trenéři. Zaujali mě, líbil se mi jejich styl tréninku. V Česku jsem neměla trenéra, tak jsme začali hledat možnosti, jak se dál zdokonalovat v zahraničí. Seznámili jsme se s jedním choreografem, který nám v Moskvě našel trenéra a pomohl nám všechno domluvit. Odletěla jsem na týdenní zkoušku, vzal mě a zůstali jsme už. Někdy jsem tam byla s mámou, nejčastěji s mámou a sestrou, někdy jen s tátou a někdy jsme tam byli všichni.

 

Musí to být těžký životní krok na začátku puberty.

Pro mě to bylo velice zajímavé už jen z toho důvodu, že jsem se naučila nový jazyk. Doteď se mi velice hodí, protože v krasobruslení v Itálii trénuji u ruské trenérky.

 

Prý jste letos na jaře Moskvu docela dramaticky opouštěli.

Byli jsme doma, začala válka a táta volal, že se máme sbalit na cestu, že druhý den odlétáme. Slyšeli jsme doporučení pro české občany, aby opustili Rusko, a báli jsme se toho, že kdybychom to neudělali, nikdo by nám nepomohl, pokud by se zavřely hranice. Nakonec jsme se sbalili za dva dny a jeli autem, což trvalo pětatřicet hodin. Přes hranice jsme šli pěšky. V noci, v zimě.

 

Dostali jste se přes hranice bez problémů?

Měli jsme u sebe mladší sestru, bylo jí šest let, takže nás pustili přednostně. I tak už byla na hranicích velká fronta, ale díkybohu jsme vyrazili zavčas. O den později už byly fronty kilometrové.

 

Jste naštvaná na Rusko, čeho se dopustilo?

Kdyby se to nestalo, tak jsem ještě nejspíš pořád tam, a ráda. Nedá se přemýšlet, co by bylo. O politice mluvit nechci, omlouvám se. Trénuji místo toho v Itálii, také na dobrém místě.

 

Musela jste si znovu zvykat na jiný život?

Co se týká techniky na ledě, je to naštěstí stejné. Ledů máme víc a jsou kratší, to je rozdíl. Suchou přípravu a choreografii mám taky stejnou. Stejně jako v Moskvě mám v sobotu tréninky a v neděli volno. Obrovskou změnou je přestěhování do malého městečka, což je z dvanáctimilionové Moskvy velký skok. V Itálii máme kolem sebe přírodu, vidíme Dolomity. Je to jiné a je to tam hodně hezké.

 

Změní vaši kariéru nečekaně brzký český titul?

Vždyť jsem teprve na jejím začátku. Na Evropu pojedu znovu hlavně sbírat zkušenosti, zajet co nejlépe umím a budu zvědavá, na co to bude stačit.

 

---