V trenérské skupině s Rafaelem jsem se našel, říká Michal Březina

Svou závodní dráhu zakončil Michal Březina pod trenérským vedením Rafaela Arutyunyana v jeho tréninkovém centru v Kalifornii. K roli trenéra podle svých slov vždycky inklinoval, ještě během kariéry už mladším závodníkům pomáhal. Nyní je koučem na plný úvazek. Na nedávném mistrovství Evropy zaujal jeho svěřenec, český reprezentant Georgii Reshtenko. Přestože byl na podzim zraněný a měsíc nemohl na led, předvedl v Kaunasu výbornou volnou jízdu se třemi čtvernými skoky, což dokázal jako první Čech v historii, a skončil celkově devátý.

Kdy a jak začala tvoje spolupráce s Georgiim?
Začala už v létě 2022, a potom kolem loňského mistrovství republiky se k nám přesunul a začali jsme spolu dělat nastálo. Za jeho výkon v Kaunasu jsem moc rád, během loňské Evropy jsme spolu předtím pracovali jenom pár týdnů, takže rozdíl vidět ani nemohl být. Ale myslím, že za ten rok spolupráce pochopil, o čem trénink u nás je. Taky mu pomohla i komunita bruslařů, kteří společně s ním trénují, takže může vidět, jak se připravují oni a co musí dělat k tomu, aby byli tak na špičce.

Koho kromě něj máš trenérsky na starosti?
Docela dost dětí, od těch malých až po Georgiiho. Z těch větších trénuji ještě Damiana Malczyka, taky Čecha, který je teď zraněný. Ještě jednu holku, která je z Tchaj-peje a zbytek jsou Američané. Pak mám na starosti pár malých děcek, které také jezdí za Tchaj-pej, takže práce mám dost.

Za svojí závodní kariéru můžeš porovnat různé přístupy k tréninku. V čem Ti byla škola Rafaela blízká?
V trenérské skupině s Rafaelem jsem se našel, tam mi to strašně vyhovovalo už jako sportovci. Když jsem tam byl ještě jako závodník, tak jsem pochopil, o čem krasobruslení je a od Rafaela jsem se naučil, co to znamená být připravený na závod. Už jsem byl v těch 26 letech v podstatě starý, co si budeme povídat, by to tak trochu krasobruslařský důchod tehdy. Závodil jsem s kluky, kteří byli o deset let mladší než já. Snažím se to stejné vštěpovat dětem, které teď trénuji já. Zároveň se ale učím jako trenér i pochopit závodníka.

Můžeš nám to nějak přiblížit?
Není to jen o tom, že máme systém, který se nemění, ale člověk musí pochopit sportovce jako člověka, aby s ním dokázal odkomunikovat to, co po něm chce. Pak záleží na samotném krasobruslaři, jestli to pochopí, nebo ne. Mně, jako trenérovi, strašně pomohlo, že jsem byl v naší tréninkové škole pohyboval napřed jako závodník, a pak jsem se musel právě naučit přečíst toho závodníka. Abych věděl, jakým směrem ke každému musím přistoupit, aby oni pochopili a přijali to, co od nich vlastně chci, což je podle mě nejdůležitější. Samozřejmě ještě nejsem expert. Rafael se může na závodníka jen podívat a hned jim řekne, co dělají špatně, nebo co dobře, to já ještě neumím. U těch menších je to jednodušší, těm člověk řekne, co po nich chce, ale u těch závodníků jako je Georgii či Damian, a mám ještě jednoho juniora, co jezdí za Anglii, to je taky úplně jiný přístup. Takže si musím prostě najít to, co potřebuji, abych z těch závodníků dostal.

S Tomášem Vernerem jste napřed byli společně v reprezentaci, teď ve stejné tréninkové skupině. Potkáváte se ale vůbec?
Moc se neprotneme, vidíme se občas, protože jeho Bára Vránková a Georgii trénují na stejných hodinách, ale jinak se vždycky míjíme spíš na chodbách a mezi halami, protože máme jednu budovu a čtyři plochy.

To musí být opravdu velké tréninkové centrum.
Vždy jsem si myslel, že Oberstdorf je velký a ten je tak poloviční. Sice jsou nějaké věci, které jsou v Oberstdorfu lépe zorganizované, přeci jen to naše tréninkové centrum je víc zaměřené na hokej. Takže všechno se odvíjí od toho, kdy hokejisté chtějí trénink. Máme svoje hodiny, sportovky mají svoje hodiny, ale komu připadne ten zbytek ledů hodně záleží na tom, kdo, kde a jak bude. Takže v některých oblastech je v Americe lepší, v některých ne. Ale máme skvělou základnu dětí, neuvěřitelné množství. V naší škole bruslení jich máme zapsaných přes dva tisíce. To ani jiné stadiony v Americe nemají, v tomto máme štěstí, že si můžeme z dětí vybírat. Samozřejmě pak záleží i na dalších věcech, na rodičích, na těch dětech samotných, jestli s vámi chtějí, nebo nechtějí pracovat, ale výběr tam je. Na konci roku jsme dělali takový menší vánoční večírek jenom pro naši tréninkovou skupinu, všichni trenéři, kterých nás tam je asi 10, 12, jsme napočítali dohromady asi 95 dětí. To už je slušná skupina!